Question PSANÉ A MALOVANÉ FÓRY

Rozhovor reportérky Mladého Světa s horníkem o jeho běžném pracovním dni...

"Tak ráno otevřu oko, sáhnu pod postel, tam mám flašku. Dám si panáka, vstanu, dám si panáka, skočím na záchod, dám si panáka, sním rohlík, dám si panáka, strčím flašku do kapsy...."

"Počkejte", praví reportérka, "vyprávíte to moc hezky, ale... bude to článek do časopisu pro mladé, jimž budete vzorem, co myslíte, nešlo by to bez toho... no ... alkoholu?"

"No... tak jo. Takže znovu. Ráno otevřu oko, sáhnu pod postel, tam mám knížku. Kousek si přečtu, vstanu, skočím na záchod, přečtu odstavec, strčím knížku do kapsy a jdu do práce. Cestou tramvají si čtu. Když přicházím na šachtu, vidím, že kamarádi již také mají něco rozečteno. Čteme si také o přestávkách na svačinu a na oběd. Když máme po šichtě, odcházíme společně do knihovny. Tam si sborově předčítáme. Někteří kamarádi dokáží číst i několik knížek najednou. Když v knihovně zavírají, koupím si ještě něco ke čtení a jdu domů. Tam nacházím spícího otce nad rozečtenou knihou. Dočtu to za něj a jdu spát."

Koupil jsem si nafukovací pannu. Je tak realistická, že mi řekla , že budem jen kamarádi.

Moje přítelkině se chtěla cítit jako v pohádce.
Tak sem ji na podlahu vysypal hrách a popel, a šel z její sestrou na ples.

Miláčku nejsem tlustá?
Nejsi, vypadáš nádherně.
Jé, děkuji. Večer bychom si mohli zadovádět v posteli v nějakých kostýmech.
Jo super. Ty budeš Obelix.

Aha, tak odtud vítr vane .......

Pro citlivou mladou ženu, které se dostalo řádné vychování,jest svatební den paradoxně dnem nejšťastnějším a nejhrůznějším zároveň.

Kladným okamžikem jest svatba sama o sobě, kdy je nevěsta středem pozornosti a odehrává se krásný, Bohem požehnaný ceremoniál, který symbolizuje její triumf nad mužem, kterého si k sobě připoutala, aby vyplňoval všechny její tužby po zbytek života pozemského. Zápornou chvílí jest pak svatební noc, kdy se nevěsta musí vykoupiti takříkajíc tím, že bude poprvé čeliti hrůze sexuální zkušenosti. Za těchto okolností poslyšte, drahá čtenářko, šokující pravdu.

Některé ženy očekávají zkoušku ohněm o svatební noci s radostí, takových pocitů se vyvarujte! Sobecký a tělesně založený manžel může lehce takového nevěstina smýšlení zneužíti. Nikdy by nemělo upadnouti v zapomenutí jedno zásadní pravidlo manželství: dávati se musí po málu, zřídkakdy, a hlavně s nechutí. Jinak by se mohlo přihoditi, že manželství stane se místem pro ukájení živočišných tužeb.

Na druhou stranu, utlačování nevěsty nemusí vždy zacházet do krajnosti. Ačkoli je sex v tom nejlepším případě odporný a v nejhorším případě bezbožný, bolestivý a ponižující zážitek, musí se přetrpěti, a ženy tak činí od počátků věků. Odměnou budiž jim svátost monogamního domova a dětí jež touto cestou vznikají.

Pro nevěstu je ve většině případů zbytečné brániti se ženichovým započínáním sexuálního aktu. Ideálním manželem byl by ten, kdo by ke své ženě přistoupil pouze na její vlastní žádost a pouze z důvodu zploditi potomstva. Takové jemnosti a nesobeckosti však od průměrného muže očekávati nelze. Většina mužů, pokud nežije v sebezapření, bude sex vymáhati téměř denně. Moudrá nevěsta statečně protrpí nejvýše dva sexuální zážitky týdně v prvních měsících manželství a postupem času by se měla všemi možnými způsoby snažiti, aby se četnost styků snižovala. V tomto ohledu se použíti dá předstíraná nemoc, ospalost či bolesti hlavy.

S úspěchem se setkávají také večerní hádky, škorpení, popichování, sekýrování a hašteření zhruba hodinu předtím, kdy obvykle započíná svádění. Chytré ženy mají v zásobě novou a lepší metodu, jak odmítnouti a odraditi manžela s jeho milostnými návrhy.

Dobrá manželka může čekat,že do konce prvního roku manželství se jí podaří snížit častost intimních sblížení na jedno týdně a do konce pátého roku svazku manželského na jedno měsíčně. Mnoha ženám se podařilo do desátého výročí sňatku poroditi děti všechny a docíliti úplného ukončení sexuálního vztahu se svým manželem. V tomto období se mohou spolehnouti, že láska k dětem a společenský nátlak jejich muže doma udrží. Tak jako si moudrá nevěsta vždy ví rady,jak udržet četnost pohlavních styků co nejníže, stejnou pozornost musí věnovati také tomu, aby to byla ona, kdo řídí druh a stupeň styku. Většina mužů jest od přírody spíše perverzní, a když žena vyjde i jen půl kroku vstříc,může to znamenat příval nejodpornějších výmyslů jeho. Třeba mimo jiné provozovati normální sex v nenormálních polohách, dotýkati se ženina těla ústy a své odporné vzrušené tělo nastavovati k ústům ženy.

Když jest muž odmítán začnou se projevovati nechutné mužské zvyky, ke kterým jest v takové situaci každý manžel náchylný. Mluví o sexu, čte příběhy o sexu je často nahý, prohlíží si fotografie či kresby znázorňující nebo připomínající sex. Moudrá nevěsta nikdy nedovolí, aby její muž viděl její tělo neoblečené, a nikdy nedopustí, aby on ukazoval své vysvlečené tělo jí.

Pokud se sexu nejde vyhnouti, jest nezbytno, aby se provozoval v naprosté tmě. Spousta žen považuje za rozumné a užitečné nosit silnou bavlněnou noční košili a manžela oblékat do řádného pyžama. Noční úbory si manželé obléknou každý v jiném pokoji a při pohlavním aktu si je nemusí svlékati, tudíž dojde k nejnutnějšímu a nejmenšímu odhalení těla. Ve chvíli, kdy má nevěsta oblečenou košili a zhasla už všechna světla, postaví se tiše k posteli a očekává svého ženicha. Ten když tápavě vstoupí do místnosti, neměla by žena vydávati žádného zvuku, neboť by tomu mohl porozuměti jako povzbuzení. Měla by ho nechat tápati ve tmě.Vždy jest naděje, že třeba zakopne a způsobí si malé zranění, kterého by mohla žena využíti jako výmluvy a odepříti mu pohlavní styk. Když ji najde, měla by manželka ležeti co nejtoporněji. Jakýkoli tělesný pohyb z její strany by si mohl optimistický manžel vyložiti jako vzrušení sexuální. Pokud se ji chystá políbiti na rty stačí, když trochu stočí hlavu, a jeho polibek skončí někde na tváři. Pokud se ji chystá políbiti ruku, měla by ji sevřít v pěst. Pokud jí nadzvedne noční košili a pokusí se ji políbiti kdekoli jinde, měla by si ji okamžitě stáhnouti, kam patří, a vyskočiti z postele se slovy, že ji příroda volá tam, kam musí i král. Tohle určitě potlačí jeho touhu líbati zakázaná území. Když se manžel snaží ženu svésti necudnými řečmi, vymyslí si nějakou nesexuální a triviální otázku, kterou mu z ničeho nic položí. Jakmile muž na ni odpoví, měla by udržovati konversaci na ono téma, i kdyby bylo sebenicotnější. Nakonec manžel pochopí, že když vyžaduje pohlavní styk, musí v tom pokračovati jen bez milostné přípravy. Moudrá žena si nenechá vyhrnout noční košili dále než k pasu a dovolí nejvýše, aby si muž rozepnul poklopec u pyžama, aby mohlo dojít ke spojení. Manželka je po celou dobu, co on funí a vzdychá, úplně tiše nebo si bručí něco o domácích pracích. A hlavně musí ležeti úplně nehybně a nikdy za žádných okolností nezamručí ani nezasténá, dokud styk neskončí.

Hned jak muž dokončí pohlavní akt, začne ho moudrá žena sekýrovati stran drobných úloh, které si přeje, aby ráno vykonal. Spoustě mužů přináší největší sexuální uspokojení právě to poklidné konečné vyčerpání těsně po pohlavním aktu, a tak je pro ženu nutno zajistiti, aby v takové chvíli nenastal okamžik klidu, který by si manžel vychutnal. Jinak by mu to mohlo dodati odvahy, aby se znovu pokusil o pohlavní sblížení. Manželka může být ráda za jednu povzbudivou skutečnost. Celý život vychovávala jejího muže škola, církev, jeho rodina a společnost okolo něj k pocitu viny pro jeho pohlavní touhy. Přichází tedy ve svazek manželský kajícně a studem zahalen, už napůl přemožen a zdolán. Moudrá žena se chopí takové výhody a pozvolna sleduje svůj cíl: nejdříve omezování ve svůj prospěch a poté svého manžela úplně oprostí od sexuálního vyjadřování. Nikdy by nemělo upadnouti v zapomenutí jedno zásadní pravidlo manželství: dávati se musí po málu, zřídkakdy, a hlavně s nechutí.

Vydáno léta páně 1894

Přijede pražský sommelier do Znojma a chlapi ve sklípku si řeknou, že ho vyzkouší. Nalijí mu krabicové víno a čekají. On ho vezme do ruky, čichne k tomu vínu a hned povídá, to nějaké krabicové. Hm hned to poznal, říkají si chlapi. Nalejeme mu něco tedy lepšího. Pražák k tomu přičichne, ochutná a povídá to je slušné víno, ale máte moc sířené sudy. Chlapi koukají jak to zase poznal a tak jeden povídá druhému, skoč do kuchyně za Maruškou ať nám crkne trošku do sklénky. Přinesou mu tu Maruščinu moč a čekají. Chlap přivoní, poválí v hubě a povídá. To je divné, to je divné to chutná jako Maruška ze Znojma.

V Tatranské Lomnici se v luxusním hotelu ubytuje arabský host. Každé ráno o 5 se modlí a před tím si vždy na balkoně vyklepe modlitební koberec. Jednou ráno jde okolo bača a když ho vidí na tom balkonu tak na něj začne volat „ Čo aladin, neštartuje neštartuje ?„.

Sejdou se tři kamarádi na pivu a vypráví své zážitky z dovolené. První z nich říká. Byl jsem se potápět v Rudém moři a najednou koukám okolo mě pluje americká jaderná ponorka. Kamarádi mu odvětí, jak jsi poznal, že je to americká ponorka. No měla tam americkou vlajku tak asi poznám, že je to americká ponorka. Druhý kamarád povídá. To já jsem se byl potápět ve středozemním moři a najednou koukám okolo mě pluje ruská jaderná ponorka. Kamarádi mu odvětí, jak si poznal, že je ruská. No snadno, měla na levoboku azbukou napsáno Kutuzov. Třetí kamarád povídá. To já jsem se byl potápět na Slapech a jak tak plavu najednou koukám a vedle mě pluje policejní ponorka. Kamarádi se ho ptají, jak si poznal, že je to policejní ponorka to tam byl nápis policie? Ne nebyl, ale zaťukal jsem jim na okénko a oni ho stáhli.

Deníček ilegálního imigranta:

1. den
U nás na vesnici se proslýchá, že to je v Evropě boží. No já nevím, ale když se to říká, bude to asi pravda. Hodně kluků od nás chce do té Evropy, ale já váhám. Co mi tu chybí? Mám chýši ze sloního trusu, nádobu na vodu bez vody, vlastní malé pole, kde je jenom písek, a soused má nově malárii.

2. den
Několik chlapů od nás už odjelo. Pořád tu kolují letáky, kde nás nějaká Angela z Německa zve k nim. Začínám být nalomený. Malárii už má i sousedka.

3. den
Dneska tu byla ta Angela z Německa osobně a všechny nás pozvala k sobě domů. Mám dojem, že by bylo neslušné tu nabídku nepřijmout. Malárii už má celá vesnice.

4. den
Když mě v noci v mé chýši napadl dikobraz, padlo mé konečné rozhodnutí. Pojedu do té Evropy. Tam se budu mít dobře. Prý dostanu peníze, vlastní dům bez dikobrazů a možná i automobil. To vypadá slibně.

5. den
Dikobraz, co mě minulou noc napadl, zemřel na malárii, takže mě tu už nic nedrží. Jdu na to. Zjistil jsem si, že cesta do Evropy stojí peníze. Převaděči očividně zadarmo nepracují. To je nepříjemné. Trochu se poptám po okolí.

6. den
Když jsem se zmínil u našeho šamana, který má malárii, že bych rád do Evropy, hned mi nabídl asi deset brožur od různých neziskovek, které mi prý cestu zaplatí. No vida. To je milé.

7. den
Cestovka mi zařídila odvoz náklaďákem kamsi na pláž, kde byl veliký gumový člun a spousta dalších mužů. Ptal jsem se kapitána lodi, jestli je tu někde delegát mojí neziskovky, že bych potřeboval vyřešit ubytování a postěžovat si na špatný servis. Dostal jsem pažbou pušky do zátylku a bylo mi řečeno, že to je můj delegát.

8. den
Hned brzy ráno jsme se nalodili. Nahnali asi 200 mužů do člunu pro padesát lidí. Při tom stálo na břehu několik fotografů, co si nás pořád fotili. Kapitán všem rozdal nové iPhony a balíčky s trhavinou. Když jsem se ptal, k čemu mi to bude, vysvětlil mi, že si to tak lidé z Evropy přejí.

Když si nás fotografové fotili, vystoupilo několik mužů ze člunu a místo nich nastoupily ženy a děti. Potom jsme vyrazili. Jeli jsme asi pět minut a potom nás kousek od přístavu čekala flotila asi padesáti lodí. Na jedné z nich jsem viděl znak své neziskovky. To bylo radosti.

9. den
Lodě neziskovek si nás rozdělily. Byl o nás docela boj. Neziskovky se hádaly, kdo si vezme koho. Pochopil jsem, že každá z neziskovek chce pro sebe co nejvíc nás Afričanů.

10. den
Vylodili jsme se v Evropě. Ještě před tím, než jsem vystoupil z lodi, mi můj delegát z neziskovky prozradil, že od teď mi je šestnáct let. Ačkoliv mi táhne na padesát, neprotestoval jsem. Oni vědí, co dělají.

11. den
Jsem pořád spolu s ostatními lidmi v přístavu. Je tu děsně dlouhá fronta a na konci máme říct své jméno, věk a proč tu jsme. Mám své instrukce, tak to nesmím pokazit.

12. den
Nahlásil jsem kontrole, že mi je šestnáct let a utíkám ze své země, kde zuří válka. Dostal jsem nějaké razítko a spolu s dalšími lidmi mě poslali na další stanoviště.

Tam mě oblékli do otrhaných šatů, dali mi do náručí nějaké cizí malé uřvané dítě, rovněž v otrhaných šatech a přidělili mi i plačící ženu. Ukázali mi mapu, kam mám jít.

15. den
S uřvaným cizím fakanem a plačící hysterkou se spolu se skupinou asi sto lidí plahočíme nějakou pustinou. Neustále si nás někdo fotí. Nejhorší je, že za námi pořád chodí nějací srdcaři a dávají nám deky, aby nám nebyla zima, a říkají, že nám drží palce. Ty vole, už mám asi třicet dek. S přehledem bych to ustál i na Severním pólu.

20. den
Už mě to v té Evropě přestává bavit. Zase nějaká změna. Zabavili mi cizí dítě i cizí manželku, naložili mě a dalších asi deset chlapů do dodávky a někam nás vezou.

21. den
Dodávka nás vysadila kdesi na parkovišti, kde bylo děsně moc novinářů a tři usměvaví chlapi. Ti nás hladili, plácali po zádech a pózovali s námi pro fotografy. Vůbec jsme nevěděli, o co jde. Ještě že umím trochu anglicky. Dozvěděl jsem se tak, že jsme první imigranti v České republice a že je pro ně, pro ty tři chlapy, čest, že jsme si vybrali zrovna jejich zemi v útěku před válkou.

Ty vole, já jsem si nevybral žádnou Českou republiku. Já chci do Německa. Co je tohle za bordel?

22. den
Pořád nás tahají po nějakých tiskovkách. Z nějakého důvodu jsem vyfasoval velký šutr a měl ho položit někam doprostřed staveniště. Říkali, že to je základní kámen pro mešitu. Bylo kolem nás děsně moc lidí s různými transparenty, na kterých byla přeškrtnutá mešita. To jsem úplně nepochopil, proč pokládám základní kámen pro mešitu, když ti lidi mešitu nechtějí. Po chvíli na mě ti lidé začali házet odpadky, tak je policie pokropila hadicí s vodou a rozehnala obušky.

23. den
Proboha, kdo je to ten Okamura a proč mi říkal, že mě zastaví a řekne mi NE? Už to vypadalo, že ten humbuk opadne, ale ráno se za mnou na ubytovně stavil nějaký Japonec, představil se jako Okamura a vykládal mi, že jsem přišel zničit nějaké jeho hodnoty nebo co. Celou dobu to natáčel nějaký chlap na kameru. Když skončilo natáčení, Okamura se usmál, potřásl mi rukou a říkal, že jsem přesně to, co potřeboval. Pak odešel. Nevím, co si o tom mám myslet.

25. den
Pořád mě drží v nějaké ubytovně. Prý mám volný pohyb po městě, ale když vyjdu z areálu ubytovny, hned po mě lidé hází kameny. Dneska jsem dokonce ve městě dostal třikrát přes hubu. Několik mladíků na mě cosi pokřikovalo. Jeden z nich křičel anglicky něco ve smyslu, ať se vrátím do Iráku a nazval mě teroristou. Ty vole, to mě fakt namíchlo. Ještě mě tu budou chvíli srát a fakt vezmu tu trhavinu, co mám v batohu, a někde se odpálím. Na truc.

27. den
Je to tu celý píčou ke zdi. Opět tu byli za mnou v ubytovně nějací pošuci s kamerami a nutili mě, ať jim povyprávím o mírumilovnosti islámu. Jako zaříkávač hadů vím o islámu kulový. Potom nějaký učenec četl Korán, porovnával ho s Biblí, načež se mě ptal na názor. Když jsem mu vysvětlil, že o těchhle věcech nic nevím, že jsem jenom chudý farmář bez vzdělání, div ho nekleplo a s úsměvem mě na kameru opravil, že jsem se nejspíš špatně vyjádřil a že jsem místo nevzdělaného farmáře myslel raketového inženýra. Jen jsem nezúčastněně mávnul rukou, aby měl radost.

28. den
Mám pocit, že jsem se dostal někam mimo svoje chápání. Očividně jsem ve společnosti, která je rozdělena na dva tábory, a každý mě jenom zneužívá pro tu svoji jedinou pravdu. To já ale nechci. Já jsem sem byl pozván na blahobyt, peníze, vlastní dům a auto. Místo toho bydlím v zaplivané špeluňce, žeru z konzerv a pořád za mnou někdo leze, fotí mě a natáčí. Takhle jsem si to nepředstavoval.

30. den
Tak a konec. Tohle je děsné psycho. Jedni lidi mi hází zápalné lahve do oken, vykřikují smrt islámu a demonstrativně před ubytovnou zapalují Korán, zatímco druhá sorta lidí za mnou furt leze, dává mi deky a neustále mi dává šálek horkého čaje, abych se prý uklidnil, že teď už bude jenom dobře.

Na tohle já nemám. Tady to balím. Odjíždím zpátky domů. Do Afriky. Do té mojí chajdy ze sloního trusu a za dikobrazem s malárií. Tam to sice není žádná sláva, ale pořád lepší jak tady.

SUV = Soulozi Uhrazene Vozidlo

Chuck Norris vynalezl celé spektrum barev s vyjímkou růžové, tu vynalezl Tom Cruise.

Hajný chytil v lese chlapa s autem a v kufru našel jelena. Obořil se na něho : "Co to má znamenat?"
Chlápek odvětí : "Nic, to je můj pes!"
Hajný : "A co ty parohy?"
Chlápek : "To je jeho problém!"

Brácha, budeme si hrát na vojáky z Jugoslávie....
Proč z Jugoslávie?????
No tak z Jugosparty, pokud ti Slávie vadí....

sja napsal: Objeven nový chemický prvek! Romík (latinsky Cikanium) - chem. značka Ci, nejedná se o prvek, ale pouze stabilní izotop india. Je hojně zastoupený na zemském povrchu. Základní fyzikálně chemické vlastnosti: romík je hnědý, měkký, zapáchající. Jeho hustota 1,2g/cm3 je vyšší než hustota vody, to znamená, že v ní neplave. Romík je hořlavý, vyniká značnou hydrofobií, naopak dobře vstřebává alkohol. Je magnetický - přitahuje železo, ale i barevné kovy. Atomy romíku se nevyskytují samostatně, ale vytvářejí homonukleární molekuly zvané klany, které mohou dále polymerovat do tzv. tlup. Sloučeniny: koncentrovaný je prudce nebezpečný Využití: využití romíku v praxi je mizivé…

Honzo zapomněl ji uvézt důležitou informaci. Romík se velice rychle rozmnožuje a šíří. Doporučuje se NEředěné Pb, naopak v kusech a velkém množství !!!